Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jen bych to shrnula do pár řádku, aby to nebylo na román? Ani nevím, rok od roku tenhle článek stále odkládám a je toho spoustu, takže to shrnu jen do základu, toho všeobecného.

Když mi bylo 15let dostala jsem Ronyho, prvního psa. Lady k nám do rodiny přišla ve chvíli, kdy Ronymu bylo 10let a nikdy nezapomenu na to jejich první shledání ve dveřích bytu :-). Bylo to zábavné :-), ještě dnes mi cuká koutky, když si na to vzpomenu.

Den předem, než jsem si Lady dovedla domů jsem jí viděla poprvé v hospodě, kdy jí opečovávali číšnici a servírky. Bylo to takové kokří nic :-(, vyhublá, taková utoulaná, unavená .... Celou dobu mi spala pod stolem u nohou a mi to nedalo, přece jen Rony by společnost uvítal :-) a jeden pes nebo dva? Kdo by nad tím uvažoval, když jsou stejná rasa? Ale nechtěla jsem jí "na štěňata", to v žádném případě, a snad o tom svědčí i to, že ani když byl Rony, tak Lady nikdy opět nenakryl.  Na druhý den po práci už jsem pro ní metelila :-) a to doslova a do písmene. Jelikož jsem věděla, že má obojek, cestou jsem se stavila domu pro vodítko, no Rony se taky pěkně divil, že beru jeho vodítko a jeho nechávám doma, už v té chvíli určitě tušil ode mě nějakou lumpárnu :-).

Když jsem přišla do restaurace, tak jí číšníci schovávali za barem za ubrusem, když mě viděla, hned ke mě přiběhla, první zjištění po zapnutí na vodítko bylo to, že to nebude lehké, moc jí to na tom vodítku teda nešlo (nebudu zapírat, nejde jí to do dnešního dne).

Když jsme došli domů, já otevřela dveře a ona se potkala s Ronym tváří v tvář, pořádně ho zvrčela a letěla do kuchyně, do ložnice, do pokoje a než jsem si zula boty, byla už v obýváku na gauči a Rony? Ten celý zkoprnělý stál stále u vchodových dveří a nevěřícně koukal stylem "panebože ženská?!" Já  jsem šla za Lady do obýváku a sedla jsem si vedle toho zlatého klubíčka. Po chvíli přišel i Rony, jak se vzpamatoval z toho šoku a lehl si vedle mě z druhé strany a natahoval se aby si očichal Lady přes mé nohy, ta se zarytým čumákem do kožichu mu vždy odpověděla jen slabým zavrčením, že si nepřeje být rušena. 

Spala dva dny v kuse, kdy se chodila jen napít a najíst, ani jí nešlo dostat ven na venčení, druhý den večer jsem se rozhodla jí vykoupat a vyčesat, na to ona byla a je zlatá do dnes, ráda se koupe, jaký rozdíl oproti Ronymu. Během těch pár dnu jsem si v práci vytiskla letáky s kontaktem, že jsem jí našla. Ozval se mi majitel, přišel za mnou do práce a já ve své rozhodnosti mu řekla:"Já už vám jí nevrátím", no moc se necukal, řekl mi co a jak s Lady se odehrávalo u nich, nutno podotknout, že k nim se dle něj taky přitoulala ..... no kdo ví, ale nikdy jsem to neřešila :-), jsem za ní šťastná :-).

Byla tak vyhubla, že ani vet při prohlídce nezjistil, že je březí. Při první kontrole se zjistilo, že je hubená jinak v dobrém stavu a že jí mám nechat pořádně odpočinout a dopřát jí kvalitní stravu a že to za měsíc začneme řešit, krev atd. Neměla žádné zjevné poranění, vše bylo v pořádku tak jak mělo jen ta kostřička potažená kůži. 

Oproti Ronymu byla mazlivá a přítulná, pořád chtěla hladit a tulit se a mazlit se ti dva byli jako nebe a dudy, Rony si chodil pro pomazlení tak jednou za týden :-) a to kdo ví jestli. Mezi Ronym a Lady vzniklo úžasné přátelství už po 4 dnech, kdy na sebe přestali vrčet a začali spávat vedle sebe.

Další měsíc porodila a to jedno jediné štěně, kdo čte webovky, že Agima je její dcera, ten její jedináček, který je rozmazlený až na půdu :-).

Roky jsme s Lady žili spokojeně, přestěhovali se i s Ronym a Agimou do Čech, kde Rony po pár měsících umírá :-(. Holky tohle nesly strašně těžce, sedávaly před dveřmi do ložnice a to i během Ronyho intenzívní domácí péče, kdy jsme mu z ložnice udělali JIPku. Stačilo je vždy mírně upozornit, že musí být opatrné a nemůžou za Ronym naběhnout jako demoliční četa. Agimka k němu lehávala tak, aby se pacičkou dotýkala Ronyho packy, pokládala mu čmuchec na jeho packu a bylo vidět to jejich spojení. Když se tenkrát přítel vrátil z vet bez Ronyho, byly zmatené, trvalo to 14 dní, než pochopily, že Rony se už nevrátí a doma sedávaly a lehávaly dlouhé hodiny před dveřmi do ložnice, to zklamání v těch jejich očích, když pak do ložnice šly a zjistily, že tam Rony není, rvalo mi to srdce, byly to dvě hromádky neštěstí a já byla ta třetí, chodila jsem tajně brečet do koupelny, aby nevěděly jak to trápí mě.

Prošli jsme si s Lady pár problému zdravotních, ale nebylo nic tak vážného, jako to, co jsme řešili loni. Byla jsem hloupá, ale na druhou stranu, no co, teď je Lady v pořádku, tedy prozatím.

Je to úžasné mazlivé stvoření, co se rádo nechá chovat na klíně a své dvounožce miluje (teda, ne jen svoje, je to coura prodejná a jde s každým i zadáčo), ale když se na mě podívá, vidím jí v očích tu lásku, oddanost a taky to, že na ně hřeší, když něco vymamlasí, hodí na mě kukuč a opravdu jí projde skoro vše :-), pořád jí beru tak, čím si musela jako štěně projít, že si moc těch štěněcích měsíců neužila, byť mi bylo řečeno, že má tak max rok, rok a půl jak jsem s ní byla poprvé u veterináře. 

Za celou dobu 2x vyjela po své dceři, jednou jí natrhla spodní víčko, což si žádalo veterinární zákrok a ošetření Agimy v narkoze, nakonec vše dobře dopadlo a podruhé to jí zase útočila na oko, ale zakousla se do okolí oka, oko jako takové bezprostředně nebylo  zasaženo a tak jsme jen rány Agimce kolem oka vyčistili a po týdnu nebylo ani poznat, že se servaly, ale řeknu vám,  byl to boj :-(, no boj, bylo to náročné, obě držet, aby se nemohly hýbat a čekat, až se Lady Agimy pustí a hlavně aby neměla možnost škubnout případně trhat, to by dopadlo tenkrát hůře. Byla zakousnutá nad okem a pod okem cca 1-2cm, takže si dovedete asi představit, co by se stalo, když by Lady začala trhat nebo Agimka sebou škubat. Fixovali jsme je s přítelem. Vlastními těly a končetinami jak se jen dalo :-). Lady nešlo díky blbého místa kde se zakousla ani nijak manipulovat s otevřením tlamy, takže jsme jen čekali a čekali, kdy jí to přestane bavit a pustí se. Jelikož jediná možnost jak docílit svobody je pustit Agimu, pochopila poměrně rychle. Agimu jsem po zbytek noci eliminovala v ložnici, kde jsem jí rány ošetřila a nechala jí odpočinout. Ráno se holky chovaly jako by se nic nestalo. Ale bylo to šílené vidět to odhodlání Lady v očích, když jí celou dobu máte za mírumilovné stvoření, co by mouše neublížilo, teda maximálně by mouchu ulovilo a spolklo :-), hold v tomhle je lepší jako mucholapka.

Dále Lady miluje spaní pod peřinou. Noc co noc mi ulehá k hrudníku, nechá se přikrýt dekou a spí takhle až do rána, tedy v létě zase to přikrytí tak moc nevyžaduje, ale nalepí se na mě jako žvýkačka. 

Většinou usíná rychle a dosti tvrdě, což má za následek to, že chrápe, ale lidi jakým šíleným stylem ona chrápe, to nepochopíte, spitý kanadský dřevorubec hadra.

Co se týče fyziologických procesů :-), co vám budu povídat, po nacpaní si pupku k vám příjde, posadí se vedle vás a krkne si, narozdíl tedy od Agimy, ta když začne panáčkovat, tak uchází druhým koncem ...., fakt nekecám Agima ta po jídle prdí zase pro změnu :-). Neříkám, že Lady si ještě neprdla, to zase jo a nepřeji nikomu zažít ten smrad, člověk pak uvažuje, kde se to v tom rozkošném stvoření bere, že dokáže smrdět jak bouchly kanál :-).

Od roku 2008 mám velmi bohatý život :-) o jednu kokří "opici", je to milá a oddaná společnice pro dny pohody i nepohody, kupodivu i na ty kočky si velice rychle zvykla a vlastně má ráda vše živé :-). Nikdy nebudu litovat dne, kdy jsem si jí vzala k sobě, dělá mi můj život bohatší a veselejší :-).

 

Sakra, tak to dopadlo tak jak jsem nechtěla, šíleně moc jsem se rozepsala :-D, ale pokud jste došli až tady, děkuji, že na mě máte nervy :-)