Nějakou dobu už u nás ta naše zrzka kempila, zžívala se s novou páníčkou, novým páničkem, novým psím kamarádem, ale jednu věc nám kráska zatajila :-).
Což o to, jako čerstvá majitelka fenky, jsem si stále nechtěla připustit, že by mohla být březí a uklidňovala jsem se tím, že se jedná o falešku.
Raději jsem se ještě informovala u kamarádky chovatelky, zda to, že se jí začínají nalévat cecíčky, může být i znamení falešné březosti, první část odpovědi jež zněla ANO mě docela uklidnila, v zápětí jsem však dostala docela ledovou sprchu: "jinak budeš mít do dvou týdnů štěňata".
Den za dnem jsem se modlila: "ať je to falešná březost", tím, že se toulala by to bylo i potencionálně možné, ale vůbec mě nenapadlo, že více pravděpodobné díky jejím toulavým tlapičkám to bude pravá nefalšovaná březost :-D.
Nějak jsem ani nepočítala dny a najednou tady byl den D. Já se vrátila z venku. Lehla jsem si k tv, Lejda vypadala jako vždy stejně, vykvašená na pohovce :-) s ochrápanýma kukadlama, tak jsem jí pomuchlala a bufetily jsme si u televize spolu.
Najednou koukám, že mě kope do nohou, jako nevěděla jsem co to je, co by jste po mě chtěli, já štěně neviděla nikdy jak přichází na svět, ale v tu chvíli jak jsem viděla, že propíná zadní mi to začalo docházet "MY TADY RODÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍME", a tak volám ... řvu ... propadám hysterii ... Mezitím Lady už na všech čtyřech začíná obkreslovat kolečko za kolečkem na pohovce.
Sotva jsme jí přenešli do vedlejšího pokoje, než jsem doběhla se starými prostěradly, na zemi bylo takové fujtajbl zelené, koukám na to jako vemeno, pusu do kořán a žaludek na pochodu a já začala nabírat na dávení, slzy v očích, zatím to bylo však udržitelné.
Najednou Lejda začala očuchávat a olizovat to zelené fujtabl až se do toho zakousla, odkousala pupeční šnůru a placentu slupla jako malinu, to už jsem opravdu měla pocit, že se neudržím a poběžím blinkat, ale ten následný pohled, na to, co se z té placenty vyklubalo mi vehnalo slzy dojetí, taková malá, chlupatá, splihlá, pomačkaná, černá kulička :-).
Čekali jsme dalších 6 hodin jestli nám ještě třeba něco Lady netají a nehodlá nás ještě něčím překvapit. Mezitím se zkonstruoval provizorní pelíšek z krabice od banánu a holčičky si v něm už hezky užívaly jedna druhé.
To malé uřvané nakonec zůstalo jako jedináček :-). Od narození byla miláčkem domácnosti :-). Její bíle chloupky na dvou tlapičkách mezi polštářky, bílá bradička, bílý flek na krku, a bílá náprsenka a jinak černá jako kominíček :-).
Lady se od první chvile poctivě starala, tak jako by to dělala už odjakživa :-), první tři dny neměla ani zájem o venčení. Ronyho pouštěla k malé na seznamovačku a nikdy nic nenamítala a Rony s vřelostí mu vlastní to malé "vetřelče" přijal jako sobě vlastní :-).
Najednou tak koukám, jak velkou to mám šťastnou psí rodinu, mamka Lady, dcerunka Agima a strejda Rony :-)