Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tenhle Tygří úlovek byl neplánovaný, zato můžu říct, že to byla láska na první pohled ... jen z mé strany :-).

To jsem jen tak šla na čumendu jelikož mě strašlivě zasáhly kočičky želvičky. Víte, že želvovinové zbarvení je genetická "vada"? Kocourci tohoto zbarvení jsou díky téhle genetické abnormalitě neplodní a rodí se jich jen jeden z mnoha set. Proto, když uvidíte želvovinově zbarvenou kočičku, můžete s jistotou říci, že se jedná o kočičku :-). Tak dost o želvičkách a teď rovnou k Tygřici.

Nedaleko od Berouna byla inzerována želvicka, taková krásná, tmavá, takové jak jsem znala ... teď nevím, asi to byla shoda náhod, že jsem inzerát rozklikla :-) a byla tam ona, jako druhá fotka, krásná světlá želvička ... Vážně jsem nechtěla už třetí kočenu doma, dvě stačí .... to  bych nesměla být ale já :-D. Prostě jsem jí musela mít a tak jsem napsala, s paní jsme se domluvili na vyzvednutí a tak se jelo :-).

Byla už odrostlejší kotě a ukrutná netýkavka, aby se přišla pomazlit, schoulit se na klín nebo něco tomu podobné? To vůbec, prostě nerudná, samotářská želva. S paní Mourkovou a Ralfem se spřátelila docela fofrem, ale nás dvounožců ani psů si moc nevšímala, byla jsem tak trošku zklamaná, ale prostě tomu že je kočka a želva dělala čest každým coulem. Strašně mě i mrzelo, když se ani pohladit nechtěla nechat, ale už jsem tak nějak byla s tím smířená, že máme kočku o které skoro nikdo neví, taková paní Colombová mezi kočkama a rezignovala jsem. 

Tak nějak měsíce plynuly a u Tygřice se spustil výtok z oka v červnu 2016, pomaličku začala být na člověka a na manipulaci najednou zvykla a my se vydali tedy na veterinu, kde se nechala ošetřit jako vzorná čičina, ale doma zase někam zalezla a trucovala. Nacpat jí antibiotiky, neskutečný zážitek, ale o tom až potom. S očima jsme marodili až do listopadu 2016, kdy se jí na krku zvětšila mízní uzlina, muselo jí být extra ouvej, když jsme mazali na veterinu ještě ten den večer.

Od té doby, kdykoliv kolem ní člověk projde, zdraví ho jejím typickým "mňaaaau" a taky si s člověkem i plácne, kdykoliv k ní člověk natáhne ruku, aby jí pohladil, dovolí mu to, případně si ruku chytí, s tím, že chce ještě hladit. Dokonce už i příjde sama od sebe se pomazlit, otřít se, zavrnět si na klíně, ale nikdy ne na moc dlouho. Většinou má všechno a všechny kromě Ardžeje a Ralfa na háku :-). 

Je to kočka jumperka, kdykoliv může, skončí mi na zádech :-), ale nosit se nenechá, tohle ráda nemá, ale mám radost, že po takové době se stala kontaktní s člověkem, hold holka potřebuje trošku více času :-), ale nemění to nic na tom, že skvěle doplňuje všechny naše zvířatka.

Často a s oblibou o ní říkáme, že na něčem jede (nevím na čem, doma šáchor, kozlík ani šantu nevedeme), tedy do nedávna, ale to je na delší povídání a další článek a kdo si počká ten se dočká :-)