Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zodpovědnost, aneb když člověku chybí

Vzhledem k tomu, že už nějakých 21 let ze svého života mám psy (opravdu, se neberu za starou, do 40 mi ještě pár let chybí), se já osobně považuji za zodpovědného "majitele". Zajisté si nyní říkáte, co mě k tomu závěru vede. Není to nic složitého, své psí svěřence znám a myslím si, že to je klíčem ke všemu, aby z každého z nás byl zodpovědný majitel.

Člověk by měl znát svého psa, aby věděl, co si sám jako majitel může dovolit. Uvedu třeba jako příklad svou Lady. Nyní je to už dáma v letech, ale na zahradě řádí jako skotačivé štěně. Je to tlapka sem tlapka tam, ucho kam se podívám. Už od doby co jsem si jí vzala od popelnic to byl živel, co se pustil za každým živým stvořením venku a jako typický kokr, paličatá jak dubová palice na přivolání prostě ne-e. Snad až na dvacáté. Roky cvičení byly marné, ale o to více bylo zábavy při procházkách.

Nyní jsme už druhým rokem na vesnici, Lady si prošla odstraněním obou mléčných lišt a nyní, když je jí 12 let už je z části hluchá. Co Vám budu povídat, dostat jí ze zahrady je o tom, upoutat na sebe pozornost, i když jak si vyčmuchává s čumákem proklatě nízko u země, je to někdy problém. Avšak už jsme se dopracovaly k tomu, že už rozezná znaky, jako je například poplácání dlaní o stehno, nebo ukazovákem naznačení "pojď sem", ale činí mi ještě problém prostě tu její pozornost upoutat, někdy to je o tom, k ní dojít a ukázat jí "hele frajerko, já jsem tady" a poplácat se po stehně.

Co je mou zodpovědností? Když jdeme na procházku, dostane stopovačku a běhá si po okruhu 12 m, kterou stopovačka má. 

Další zodpovědností je, když jdu neznámým terénem (i tím známým), má prostě náhubek a ne jen ona. Člověk, když jde s více psy, nemůže mít oči všude a ani když má psa na vodítku, třeba jako já, na delší stopovačce a druhého psa na volno, prostě ve vteřině neohlídá psa, který je za ním na volno a psa, který je na vodítku, aby náhodou někde nesežral něco fuj, Prostě tohle nejde ovlivnit, ale jde to eliminovat správným přístupem, tím zodpovědným. 

Vždy se udivuji nad tím, jak jsou majitelé laxní v tom, jak venčí psy ve městech na veřejných prostranstvích. Pak se diví, že tamhle pes něco sežral, olíznul a otrávil se. Je mi líto psa, že zaplatil cenu nejvyšší na úkor blbosti svého pána. Přitom stačí, aby měl pes jen náhubek a byl pod kontrolou majitele a hlavně, aby byl pes poslušný. Někdo může namítat, že pes olízne cokoliv i přes náhubek, lidi ... neblázněte, copak nemáte fantazii a kus lepící pásky? Neříkám, olepte psovi celý náhubek, ale stačí jen mírně omotat páskou, což psovi v případě nálezu trošku více bude komplikovat přístup k návnadě a vy si snad všimnete, že vám tam něco očichává, případně se snaží něco sežrat.

Už x krát jsem si v Praze všimla při svých návštěvách parků, jak si tam lidí povídají a psí svěřenci si tam bez dozoru pobíhají bez náhubku, bez plné pozornosti a pak k Vám přijde doga jako stodola, postaví se před Vás a Vám nezbude než ztuhnout. Vy můžete jen zavolat, "přivolejte si toho psa" a jak pak vidíte marnou snahu majitele, který stojí o 100 m dále a pes nejeví na jeho volání žádnou reakci, div si s prominutím nenaděláte do kalhot. Nemusí to být zrovna doga, ono pěkně potrápit dokáže i yorkshire a věřte mi, já se nebojím velkých psů, ale právě těch malých a víte proč?

Pro mnohé jsou malá plemena jen módní doplněk, což znamená, že si tihle lidi myslí, že tohle plemeno přece nemůže člověku ublížit a tak nepotřebuje žádnou výchovu, omyl, tyhle plemena právě výchovu potřebují. Mě nikdy nepokousal velký pes, ale tyhle plemena už několikrát, ať york, čivava či krysařík. 

Nyní Vám povím příhodu odsud z vesnice, co se mi stala v jedno víkendové ráno s Kokinem. Kokin je samotář nemá rád cizí lidi, ani zvířata, je teritoriální a děsné psí pako. A vy v ten den potkáte pár blbců. Ráno jsem si vyšla do Coopíčku pro snídani, náš rituál s Kokešem, chodíme spolu nakupovat. Svého psa znám, vím, jaký je, jak reaguje, co nemá rád, proto chodím vždy a zásadně se psem na vodítku. Do obchodu jsme došli bez problému, Kokina jsem měla na vodítku a na batohu připevněný náhubek. Kokin si cestou přečetl kvantum pesemesek, mnoho z nich si přeznačkoval. U obchodu jsem jej uvázala u odpadkového koše, který je asi 4-5m od vchodu na chodníku. Usadila jsem ho povelem a vodítko přivázala tak, aby byl omezen jen na to sednutí a nemohl třeba vystartovat po kolem jdoucím člověku nebo psu. Odepnula jsem si náhubek a nasadila mu ho, on to zná, nebrání se tomu a ví, že to tak musí být. Prostě neučený postup pro mě i pro něj. Miluji na něm, že se rychle učí, mnoho si pamatuje a spolupracuje. Šla jsem si v klidu nakoupit, samože mlska za vzorné chování být musí. Zaplatila jsem a vycházela jsem z obchodu a vidím, že asi 15 metrů výše jde staří pár se štěnětem německého ovčáka. Když už jsem byla u Kokina, tento pár už docházel k nám a viděla jsem, jak pán povoluje vodítko, protože štěně mermomocí chtělo přijít si očuchat Kokina, tak jsem pána, který měl štěně na vodítku požádala, aby jej zase přitáhl a nepouštěl ho k mému psovi, přitom jsem Kokina blokovala lýtkem a kolenem, abych mu zabránila v tom, aby po štěněti vyjel a zbytečně se nedusil i tak mi uštědřil pecku náhubkem do kolene, ale byla to jen chvilička, věděl, že moc nezmůže a na povel s činností přestal a my se mohli vydat na cestu zpět. Sundala jsem mu náhubek, pochválila jsem ho, že je obrovský pašák a šli jsme. Řekla jsem si, že si teda udělám ještě zastávku v cukrárně pro zákuseček. Je tam studna s kovovou zábranou, řekněme 10 - 15 m od vchodu do cukrárny. Když jsem ho uvazovala, neměl ještě náhubek a k nám se blížila nějaká paní s buldočkem na flexi vodítku a pes hned jak viděl Kokeše, tak zase chtěl se kamarádit a paní psa poslechla a prostě mu vodítko nezafixovala, já už fofrem dávala náhubek a paní jsem žádala, aby si svého psa přitáhla k sobě a k mému psovi ho nepouštěla. Začala tam něco na mě držkovat, že proč by to měla dělat, že si mého psa chce jen očichat a já říkám, že můj pes se s nikým očichávat nechce a že toho jejího chce maximálně sežrat. Kokin už měl náhubek, když v tom se buldoček ukázal v jeho zorném poli, můžu Vám říct, že paní i s tím svým buldočkem od nás odskočila na 2 metry a ještě na mě opět začala držkovat, že co to mám za svini, že ho mám nechat zastřelit myslivci. Já jí jen s úsměvem odpověděla, že mnou byla varována a to, že neuposlechla mých rad už není moje vina. Venku před cukrárnou seděl starší pan a ten mi povídá: "slečno vy máte teda hlídače, zvládla jste to na výbornou", tak jsem jej se situaci obeznámila a bylo mi řečeno, že si z takových lidí nemám dělat hlavu, že jsou omezení jen na ty své a nedokážou pochopit, že každý pes není stejný. Co vám budu povídat, je to náročné mít vzteklouna, ale je to o přístupu majitele. Kokin přivázaný u studny s náhubkem tam kníkal, asi se bál, že ho tam nechám, tak jsem fofrem vybrala zákusky, zaplatila a už jsem si to k němu metelila. Radosti tam začal poskakovat a tajtrlíkovat. Opět dostal pochvalu, sundala jsem mu náhubek, odvázala jsem ho a šli jsme směrem k domovu. Metelil si to na tom prověšeném vodítku, rozhlížel se a já si u školy všimla, že tam jde pan s nějakým loveckým plemenem, pes bez náhubku, bez vodítka ... nebyla žádná šance, jak se jim vyhnout a opět něco vysvětlovat. Opět, pes se hrnul směrem ke Kokinovi, tak volám na pána "mohl by jste si prosím psa přivolat, ten můj cizí psi nemusí", a pan volal na psa a pes nic, Kokin už ho zbystřil, snažila jsem se ho klidnit, ale v tom jak je to magor, moc šancí jsem si nedávala, pan jak viděl, že Kokin cizí psy nemusí, tak šlápnul do cviček a v tu ránu byl u svého psa. Já už měla Kokina pod kontrolou a dotyčný pan si na mě začal otvírat držku, že proč nemá náhubek. Tak jsem mu jen odpověděla, že proč jeho pes nemá náhubek a nebo proč není na vodítku. 

Tady vidíte, jak laxní jsou majitelé psů a to i přitom, když je výslovně varujete a nakonec jste vy ti nejhorší. Je to smutné když se s tímhle setkáte na vesnici, o to horší to musí být v městské zástavbě, kde si lidi opravdu dělají co chtějí a myslí si, že jejich pes by přece nikomu neublížil, už neberou v potaz, že na stejném místě může být člověk se psem, který zvládnutelný není. Pak většinou zbudou jen oči pro pláč. 

Jaké jsou moje rady?:

1. při venčení na veřejných prostranství, kde se seskupuje více psů, kupte si třeba tu stopovačku, pilujte přivolání, dávejte psovi náhubek a zabezpečte ho, aby mu znesnadnilo olíznutí, případě pozření jedovaté návnady.

2. mějte psa vždy v zorném poli a věnujte mu pozornost na 100%

3. vyvarujte si krizových situací (když víte, že máte psa, co nemá rád jiné psy, případně lidi), jděte jinou cestou, když se nevyhnete, blokujte psa nohou, mějte jej přitaženého krátce na vodítku, případně se snažte pokud to jde odvést pozornost psa jiným směrem.

4. mějte psa vždy na vodítku, v případě, že ho chcete pouštět na volno, dejte mu ten náhubek

5. v horkých dnech psy nepřetěžujte venkovními aktivitami, pokud možno, vycházky provádějte ráno a pak večer, během dne psa nevystavujte pobytu na přímém slunci

6. vyhledávejte si pro venčení spíše místa, kde se nekoncentruje velké množství psů a lidí, pes si to užije a vy budete ve větším klidu a tím to pro Vás bude balzám na duši i tak, vždy mu dejte náhubek pokud ho chcete pustit

7. nikdy psa nebalte v horkých dnech do mokrých ručníku, pouze když není opravdu zbytí jim svlažte vodou tlapky

Vy znáte své psy, znáte je jací jsou, ale uvědomte si, že tamhle Franta s rotwíkem co jde naproti má jiného psa, s jinou povahou, a i Franta je trošku jiný majitel. Dbejte na zdraví svého psa a i ostatních psů. Člověk nikdy neví, jak jeho pes může reagovat ve vyhrocené situaci. 

Když se mi Agima seznamovala s Kokinem, oba měli košíky a tím, jak po sobě jeli, jsem ráda, že to tenkrát skončilo jen tím, že si Agima vyrvala náhubkem zub. Kdyby byl jeden nebo druhý bez náhubku, nebo kdyby byli oba bez náhubku, byly by to nedozírné následky ve formě toho, že by se dorvali, až by cáry kůže lítaly. 

Já osobně se snažím krizové situace eliminovat, to zvládám myslím docela dobře, případně se snažím krizovým situacím vyhnout. Buďte zodpovědní k sobě i k okolí, nebuďte sobečtí majitelé s tím, že jen Váš pes je dokonalý a všichni ostatní jsou agresoři. My lidi jsme každý jiný a to platí i psech. Máte to to samé, jako když sednete za volant, musíte být obezřetní :-).

Buďte zodpovědní, chraňte sebe, své svěřence a okolí :-).

Opět Vám otevírám komentáře k tomuto článku, prosím o slušné komentáře a přímo k věci, děkuji :-). Snad Vám byl článek prospěšným ... budu jen ráda :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář